Kulturní památky
Strážkovice
Kovárna
Umístěna vpravo u silnice České Budějovice – Trhové Sviny, parc.č. 116.
Kovárna na návsi je technickou památkou. Objekt kovárny coby místa sloužícího v minulosti k výrobě a opravě železných předmětů a také kování povozů i podkovávání koní či hovězího tažného dobytka se postupným vývojem stal přirozenou součástí vesnické zástavby a spolu s dalšími obytnými, zemědělskými, technickými, sakrálními a mnohými dalšími stavbami tvoří logický urbanistický celek.
V rozmanitých projevech lidové architektury jsou zajímavým fenoménem samostatně stojící kovářské provozovny, které v porovnání s ostatními venkovskými řemeslnickými dílnami tvoří určité specifikum. Kovářské samostatně stojící dílny, které provozoval vyučený živnostník, se nacházely na co nejlépe přístupném místě a jejich vzhled předurčoval profesní zaměření.
Zdroj: Evidenční list nemovité kulturní památky, zpracoval Kadrmas P., 1971, Prohlášen za kulturní památku dne 19.12.1972, rejstř č. 5266
Rozcestník
Umístěn na křižovatce cest Č.Budějovice – Nové Hrady – Komařice, parc.č. 1590/1.
Válcový rozcestník o celkové výšce 185 cm, složený ze dvou navzájem maltou spojených dílů (dřík a záklopa). Pod záklopou nápis: Nach Wittingau – Budweis – Gratzen, pod každým názvem místa je šipka, ukazující příslušný směr. Kamenný rozcestník je hodnotným a autenticky dochovaným příkladem drobných dopravně-technických zařízení, která doplňovala silniční sítě, jejichž rozmach budování byl v našich zemích zaznamenán v 19. století. Rozcestník v době svého vzniku sloužil jako silniční ukazatel směrů na důležitých křižovatkách cest. Zřízení tohoto ukazatele souvisí s výstavbou dvou nových důležitých silnic, které se právě zde kříží : koncem třicátých let 19. století se stavěla silnice z Třeboně přes Ledenice, Strážkovice, Komařice a Římov do Holkova a kolem poloviny čtyřicátých let silnice z Českých Budějovic do Trhových Svinů a Nových Hradů. Na pracích se finančně podílela ta panství, jimiž komunikace procházela. V případě Strážkovice byla situace poněkud složitější, protože šlo o ves rozdělenou mezi několik vrchností: část náležela ke statku Komařice vyšebrodských cisterciáků, v části osady žili poddaní královského města Českých Budějovic, další dva díly patřily ke schwarzenberskému panství Třeboň a Český Krumlov a konečně pátou část Strážkovice držela krumlovská prelatura. Úkolu označit křižovatku nových silnic rozcestníkem se nejprve zhostil budějovická magistrát, který pověřil v říjnu 1845 městského stavitele Josefa Bednaříka vyhotovením plánu a rozpočtu. Bednaříkův plán, předložený 30. prosince 1845, zahrnoval celkem tři varianty. První dvě předpokládaly ukazatel kamenný a vycházely z doporučení loketského úřadu z 1. září 1840 pro zřizování milníků. Kamenný sloup měl být vysoký 7 stop a 2 palce a měl mít půdorys buď kulatý, nebo trojúhelný. Výroba takového rozcestníku by podle rozpočtu stála celkem 65 zlatých konvenční měny, z čehož by 61 zlatých připadlo na kamenickou práci a dovoz a zbývající 4 zlaté na dvě plechové tabulky s nápisy. Mimo to vypracoval Bednařík ještě návrh na válcový sloup z borového dřeva, vysoký 7 střevíců, který by i s dvojitým olejovým nátěrem a dvěma plechovými nápisovými tabulkami přišel na pouhých 8 zlatých konvenční měny. Zatímco Budějovičtí plánovali, byl kamenný rozcestník ve Strážkovicích zřízen a zaplacen správním úřadem komařického statku; stalo se tak nejspíše v rozmezí ledna až dubna 1846, neboť 22. dubna již stál. Někdy během druhé poloviny 19. století byl strážkovický ukazatel nejspíše opatřen ochranným nátěrem a nápisy v češtině, ovšem s takovým pravopisem, že to pobouřilo redaktora budějovických novin Budivoje – na jeho stránkách vyšel pod názvem „Odstraňte ty nestvůry!“ krátký článek, podle něhož „ v ryze české obci Strážkovicích nalézá se silniční patník s těmito ukazovadly: „ Do Trhovi Svini, Novi Hradi, Do Třeboně a Hradci“. Jak je vidno, česky v této obci neumějí……….“Tyto nápisy byly odstraněny a v současné době je povrch ukazatele v dolní části opatřen bílým vápenným nátěrem.
Zdroj: Evidenční list nemovité kulturní památky, zpracoval Kohlíček Z., prosinec 2007, Prohlášen za kulturní památku dne 5.12.1962, rejstř č. 15957/3-430
Lomec
Zděná váha na dobytek
Váha je situována u návesní části v intravilánu obce. Jedná se o obdélný zděný objekt půdorysných rozměrů 2.83 x 3.90m. V interiéru se nachází dochované původní vážní zařízení, jež se skládá z dřevěné zatěžovací desky s vážným mechanismem a sloupku na odečítání vážených hodnot. V 1. třetině 20. století bylo na vesnicích nařízeno stavět váhy na dobytek, po kolektivizaci vesnice však tyto objekty přestaly sloužit svému účelu a byly jako nepotřebné bourány, neboť jejich malý půdorysný rozměr se nehodil k využívání ani jako skladovací prostory. Váha v Lomci je zachována jako jedna z mála v nepoškozeném a kompletním stavu. Váha je situována u návesní části v intravilánu obce. Jedná se o obdélný zděný objekt půdorysných rozměrů 2.83 x 3.90m. V interiéru se nachází dochované původní vážní zařízení, jež se skládá z dřevěné zatěžovací desky s vážným mechanismem a sloupku na odečítání vážených hodnot. V 1. třetině 20. století bylo na vesnicích nařízeno stavět váhy na dobytek, po kolektivizaci vesnice však tyto objekty přestaly sloužit svému účelu a byly jako nepotřebné bourány, neboť jejich malý půdorysný rozměr se nehodil k využívání ani jako skladovací prostory. Váha v Lomci je zachována jako jedna z mála v nepoškozeném a kompletním stavu.
Zdroj: Evidenční list nemovité kulturní památky, zpracoval Kohlíček Z., srpen 2001, Prohlášen za kulturní památku dne 8.3.2001, rejstř č. 50906/3-6204
Rozmezí katastru Strážkovice - Ostrolovský újezd:
Pomník Šimona Nitzka
Hodnotný pomník mečíře Šimona Nitzka, zavražděného lapkou Ondřejem Plemátlem na cestě na trh do Trhových Svinů, zhotoveného ve tvaru smírčího kříže. Postaven na okraji lesa poblíže silnice za obcí Strážkovice směrem k Trhovým Svinům, v místě, kde 3. října 1577 byl lapky přepaden a zabit mečíř Šimon Nitka z Českých Budějovic.
Jedná se o do země zasazený opracovaný kamenný deskový pilířek o celkové výšce cca 183 cm, jehož zadní strana je opracována jen na hrubo. Přední stranou je obrácen k silnici. Na přední straně hlavice je vytesán kříž s rameny šířky 18 a 15 cm, v němž opět vytesán nápis:
ANNO DOMINl 15 .. / AM TOG FRANCI... .
Pravá strana nápisu je z důvodu poškození nečitelná. Pod hlavicí v celé ploše kamene je vytesán německý nápis:
IST DER ERBA / SIMON MITZK / SEINES HANTW / ERCKS EIN SCH / WERFEGER VND / BVRGER IN BOHA / IMISCHEN BVDWE / IS AN DISEM ORT / VON DEN RAVBER / N ERMORDET WO / RDEN GOT VERLE / IIME VND VNS ALL / EM EIN FRELICHES / A VFERSTEHEN / AMEN IT.. .
Z budějovické kroniky lze vyčíst zprávu, že pro účast na mečířově vraždě bylo čtyři roky později vyslýchán jakýsi Ondřej z Hodějovic, který pak 17. června 1581 v českobudějovickém vězení zemřel. Zločinné přepadení ve strážkovickém lese bylo připravenou akcí bandy silničních loupežníků proti skupině českobudějovických řemeslníků a obchodníků, kteří jeli se zbožím na jarmark do Trhových Svinů. V bitce bylo kromě mečíře Šimona zabito ještě několik dalších jménem již neuvedených osob a ostatní oloupeny. Městská rada vyslala na místo činu své pojízdné, aby pátrali po pachatelích, ale teprve po několika týdnech se zjistilo, že jejich stopy vedou do Lišova a odtud k Veselí nad Lužnicí. Někdy v listopadu 1577 tu byli v jedné hospodě zastiženi jakýsi zemský škůdce Frydrych a Ondřej Plemátl ze vsi Hodějovic, kteří měli u sebe větší množství zřejmě kradených věcí. Za přítomnosti veselského rychtáře byl Ondřej zatčen a převezen do vězení v Českých Budějovicích. Během jeho vyšetřování vyšlo najevo, že byl již dříve v Horažd'ovicích odsouzen k trestu smrti a jen na přímluvu Břetislava Švihovského "vyvázl životem", ale jakýkoliv podíl na přepadení mečíře Šimona Ondřej popíral. Českobudějovičtí se proto rozhodli přistoupit k němu právem útrpným, a protože šlo o rožmberského poddaného z třeboňského panství, oznámili svůj úmysl purkrabímu v Třeboni a žádali, aby se výslechu zúčastnil osobně, anebo poslal svého zástupce. Purkrabí vyslal dva třeboňské měšťany, ale ti odmítli, aby k mučení Ondřeje došlo bez vědomí pána z Rožmberka. Purkrabí dokonce žádal, aby Plemátl byl propuštěn za rukojmí, což městská rada byla ochotna učinit. Protože však nikdo neprojevil k rukojemství ochotu, zůstal Ondřej ve vězení dál. Když vyšetřování trvalo již déle než tři čtvrtě roku, obrátil se Ondřejův bratr Petr Plemátl z Hodějovic na svého pána s prosbou o intervenci a Vilém z Rožmberka požádal českobudějovické o vysvětlení. Jelikož se mu dostalo v obšírném listu z 23. srpna 1578. Vilém však zřejmě souhlas s mučením svého poddaného nedal a tak městská rada nakonec Ondřeje Plemátla zřejmě pro nedostatek důkazů opět propustila.Čas plynul a zdálo se, že vražda mečíře Šimona Nitzka zůstane nepotrestána. Po třech letech přispěla spravedlnosti na pomoc náhoda, i když bohužel za cenu dalšího lidského života. Koncem roku 1580 byl ve dvoře Jana Nerlingera před Svinenskou branou v Českých Budějovicích zabit jakýsi Hons Kerbler. Za účast na této vraždě byl vzat do městského vězení jakýsi Říha z Mysletína na Třeboňsku. Poněvadž se zjistilo, že byl již dříve vyšetřován a vězněn v Nových Hradech pro znásilnění jedné mlynářky, měl být dotázán na mučidlech, ví-li o dalších zločinech. Zprávu o svém rozhodnutí zaslali Českobudějovičtí 9. ledna 1581 Vilémovi z Rožmberka. Tentokrát k mučení zatčeného skutečně došlo a jeho výsledek přinesl překvapení. Říha přiznal, že zná Ondřeje Plemátla a prozradil na něj, že byl mezi pachateli přepadení mečíře Šimona a s ním i jeho družka Johanka.
Zdroj: Evidenční list nemovité kulturní památky, zpracoval Kohlíček Z., březen 2009 Prohlášen za kulturní památku dne 5.12.1962, rejstř č. 33672/3-429
