Kulturní historie

Kultura v obci

Významným nositelem kultury, mimo pořádaných tanečních zábav různými společenskými organizacemi, byl divadelní soubor pod názvem „Ochotnický spolek Trocnov Strážkovice“ , který byl založen 1918 středoškolskou studentskou mládeží v obci. Spolek byl členem Ústřední matice divadelních ochotníků v Praze a Macháčkova divadelního okrsku v Českých Budějovicích. Členská základna byla registrována a přijímání členů se konalo na členské schůzi odhlasované v nadpoloviční většině přítomných, v čele spolu byl předseda, jednatel, vedoucí režie, zapisovatel a pokladník.
Ochotnický spolek nebyl masovou organizací, šlo jen o spolkovou činnost místního charakteru. Členové spolku měli členské legitimace, kde platili roční příspěvek 2Kčs do pokladny spolku. Režií byl pověřen řídící učitel, který působil na zdejší dvoutřídní škole. Mimo divadelních představení byli pořádány též taneční zábavy, plesy, Silvestrovské pořady a dožínkové slavnosti. Spolkové události se odbývaly v Hostinci u Němců.
Scéna nebyla trvale v sále zabudována /jeviště/ bylo přenosné, které po sehrání divadelní hry se ukládalo do půdního prostoru v budově školy. Podium – nehoblovaná prkna byly kladeny na dřevěné kozy, domácně vyrobené místními občany. Postavení scény bylo vždy spojováno s dobrovolnou kázní, ochotnicky, bez poskytovaných odměn. Spolek vlastnil jen kulisy a oponu, prkna na podium se půjčovala od různých majitelů, vše mělo kočovnický ráz. Scéna se kompletovala vždy na generální zkoušku těsně před termínem sehrání divadelního představení. Nácvik divadelní hry se prováděl volně bez rekvizit v hospodě, ve škole a v soukromých budovách. Sál v Hostinci u Němců nebyl objemově veliký, postavením jeviště zbylo místa na tři řady lavic, ostatní příznivci se museli spokojit s místem na stání.
Vstupné z divadel a tanečních zábav byl jediný zdroj příjmů pro ochotnický spolek, veškeré náklady na výdaje byly kryty z vlastních nahospodařených prostředků, dotace nebyla nikým poskytována. Čistý výnos spolku se ukládal na vkladní knížku se Sběrně a platebně Hospodářské záložny ve Strážkovicích. Celkové příjmy z divadel a zábav byli zdanitelné, daní z obratu, která se odváděla Bernímu úřadu v Trhových Svinech, až do vypuknutí II. světové války. Též se platily dávky z pořádaných akcí u starosty obce, podle prodaných vstupenek. Byly poskytovány příspěvky do chudé kasy na Obecním úřadě, poslední záznam je v pokladní knize z roku 1936 s odvodem 60Kčs.
Ochotnický spolek poskytoval dobročinné podpory divadelní agentuře Thalia, Ústřední matici divadelních ochotníků v Praze, spolku spisovatelů Máj, Divadelnímu nakladatelství lidového umění v Praze, Macháčkovu okrsku divadelních ochotníků v Českých Budějovicích.Podpora byla poskytována též obecné škole, hasičskému sboru a volejbalovému družstvu ve Strážkovicích. Drobné dary byly poskytovány k Novému roku listonoši za donášku poštovních zásilek, mládežníkům za obchůzku s oběžníkem s pozvánkou na schůze spolku, též pro zajímavost uvádíme, že byla poskytnuta odměna za snášku dříví na hranici, zapálením vatry na počest oslav historických událostí vzpomínaje na upálení Mistra Jana Husa v Kostnici vždy k 6. červenci ve večerních hodinách na nejvyšším místě v obci. Též se nezapomínalo na blahopřejné projevy k svatebním obřadům členů spolku, kteří se rozhodli pro stav manželský. Zemřelým členům byli vystaveny kondolenční listy ve dnech smutku ke dni rozloučení s místními občany.
Ochotnický spolek byl odběratelem odborných, vzdělávacích časopisů a věstníků. V záznamech výdajů se zjišťuje, že to byl Divadelní ochotník, Naše divadlo a Jihočeská jednota.Na práci v kurzech se též nezapomínalo, které se konaly v neděli dopoledne, ze záznamů dochovaných zjišťujeme, že se konaly ve Střížově v roce 1944 po dobu tří měsíců. Probíhající kurz se zaměřil na proškolení režisérů, scénářů, maskérů, osvětlovačů a kostýmového odívání, který se konal v budově školy.
Ochotnický spolek vždy s nacvičenou divadelní hrou prováděl zájezdy do sousedních vesnic ve svém okolí jako Komařic, Pašínovic, Rankova, Ostrolovského Újezdu, Borovan, Trhových Svinů, Ledenic a Českého Ohrazení. Mimo divadelních her byli pořádány Mikolášské zábavy, plesy, Silvestrovské programy s kuplety s jednoaktovkami.
K celkové historii lze poznamenat, že se zachovalo málo doličných materiálů, dokumentující práci ochotnického spolku Trocnov, který zanikl v roce 1952. Pokud se podařilo zachránit alespoň část záznamů o činnosti , jde o knihu od roku 1928 do roku 1952. V těchto záznamech pro příklad zjišťujeme , že honorář jednoho hudebníka při produkci byla za večer 50 Kčs při osmi lidech tedy celkem 400 Kč při zábavách či plesu. Harmonikář měl odměnu za večer 20 Kč kde vyplňoval přestávkový čas při divadle.
V pokladní knize jsou evidovány sehrané divadelní hry od roku 1928 s názvy a celkovým příjmem tržeb :
1928 Macíček, Vojtěch Žák výtečník, Na stolku v chaloupce příjem 622 Kčs
1929 Spolek pro ochranu panen a dívek příjem 207 Kčs
1930 Zemský ráj to na pohled příjem 433 Kčs
1931 Závěť, Ferda šéfem příjem 639 Kčs
1932 Zelené království, Srdce v soumraku příjem 497 Kčs
1933 Hřích lesníka Křikavy, Není muže nad kováře příjem 633 Kčs
1934 Má matička chudá byla, Pan Čáp na to káp, Když děla hřmí příjem 942 Kčs
1935 Šťastní otcové, Ideální manželství ševce Šidla příjem 764 Kčs
1936 Jízdní hlídky, Velbloud uchem jehly, Zatoulaná svatba, Zemský ráj to na pohled příjem 1174 Kčs
1937 Zlatovláska z myslivny, Její veličenstvo láska, Zlatá rybka, Filosof na verpánku příjem 1370 Kčs
1938 Osiřelo dítě, Slib z fronty, Škola cudných mládenců příjem 812 Kčs
1939 Života klam trestá se sám, Tajná láska ta mě trápí, Koťátka, Láska nehněvaná příjem 1446 Kčs
1940 Prohraný život, Já bych se vdávala, Česká maminka, Pupínkovo pokušení příjem 1665 Kčs
1941 Žena pod křížem, Bouřliváci naší vesnice, Falešná kočička příjem 1701 Kčs
1942 Ryba a host třetí den, Vraťme se k půdě příjem 1815 Kčs
1943 opereta – Šumařova píseň, sehráno devětkrát příjem 9228 Kčs
? operety Kačka veselá tulačka, Chaloupky pod horami ?
1948 Zámecké strašidlo, Prach a broky, je uváděno část sehraných her pro oživení paměti straší generace ?

Období II. světové války mělo negativní vliv na celkovou činnost spolku, docházelo k přísné cenzuře připravovaných divadelních her, k zákazu všech forem tanečních zábav a slavností. Obec Strážkovice byla ryze českou vesnicí, našlo se několik odvážných lidí, kteří pořádali taneční zábavy bez povolení, v soukromých bytech jako u Turečků a v dílně Jana Šímy, kde vyhrávala dechová hudba, vstupné bylo dobrovolné. V mnoha případech se pořádaly užší taneční kroužky při hudbě z gramofonových desek v bytě Václava Řehouška, Václava Horkého (Pšornů), v dílně truhláře Jana Šímy.
Po skončení II. světové války v roce 1945 se znovu pozvolna rozvíjela divadelní činnost, ovšem odchodem celé řady členů na různá pracoviště mimo obec, nebyl již ochotnický spolek tak ucelený, aby pokračoval ve své činnosti, byl tu určitý časový odstup následkem II. světové války, chyběl vedoucí režie a někteří členové s hereckou zkušeností.V roce 1948 došlo ke komunistickému převratu a směr politiky a kultury v naší republice se začal odvíjet opět “poněkud“ jiným směrem.
V roce 1952 došlo k zániku ochotnického spolku Trocnov a utvořila se společenská organizace Osvětová Beseda, která byla následnou nositelkou kulturní činnosti v obci. Prvním správcem OB byl ustanoven tehdejší ředitel národní školy Jan Vrchota, který byl současně vedoucím režie. Na znovu zahájenou ochotnickou činnost byla sehrána divadelní hra Rozmysli si Mařenko, v hostinci “U Němců“. Sehráním této hry byla provedena prověrka obětavých lidí, kteří měli zájem pokračovat v divadelnictví a tím začala nová epocha náročných divadelních her. Úspěchy se dostavily na tehdejší dobu velmi rychle. Pod vedením ředitele školy Jana Vrchoty a Jana Šímy došlo k sehrání hry Stelfordův objev, hra která byla přihlášena do okresního kola soutěže divadelních souborů. Soubor OB vyšel z této soutěže vítězně a obsadil první místo a tím i postoupil do krajského kola, Kde se soubor OB znovu umístil v rámci Jihočeského kraje na prvním místě . Úspěchy souboru byly korunovány vysláním divadelního souboru OB na celostátní Ústřední soutěž divadelních souborů, které se konalo v roce 1955 v Chebu. Kolektiv tvořil celkem 11 lidí a byl všude přijímán s obdivem, kolektiv obdržel sošku Valdštejna, fotoalbum chebské dráhy, vavřínový věnec včetně diplomů, některé věci jsou uchovány do dnešní doby a jsou instalovány v zasedací místnosti v budově obecního úřadu.
Po tomto velkém úspěchu divadelního souboru OB Strážkovice, bylo hodně pozitivních podnětů, jak dál. Došlo ke stavebním úpravám v budově místní školy, zabudováním stálé scény s prostorným hledištěm, které sloužilo až do 90.let 20. století i jako kinosál k promítání celovečerních filmů.Odbor kultury ONV Trhové Sviny doplnil vybavením 110 sklápěcích sedadel pro hlediště a proplatil fakturu nově zakoupené kompletní jevištní zařízení – obývací pokoj s vložkami a kulisami z venkovního prostředí.
Po odchodu ředitele školy Jana Vrchoty na odbor školství ONV Trhové Sviny došlo k dočasné stagnaci v činnosti, až do příchodu nového ředitele národní školy ve Strážkovicích, Františka Trupela. Nový ředitel měl bohaté zkušenosti v divadelnictví, což bylo velkým přínosem pro obec. Divadelní soubor začal nacvičovat náročné hry, které byly sehrány jak doma, tak i v okolí Strážkovic. Zhotovil pro jednotlivé scény kulisy a tím i obohatil chybějící rekvizity.Pro vážnou nemoc odešel ředitel František Trupel do předčasného invalidního důchodu a tím se uzavřela dočasně další z kapitol divadelní tvorby v naší obci.
V sedmdesátých letech 20.století, znovu utvořila skupina nadšenců ochotnický soubor Osvětové Besedy, který vedl nezapomenutelný budovatel divadla ve Strážkovicích Václav Němec. Tímto souborem prošlo několik desítek místních občanů, mladých i seniorů, na práci se podíleli jak rodáci, tak i zájemci z okolních vsí. Kvalitu souboru velmi pozvedl svou režijní spoluprací, herec Jihočeského divadla Zdeněk Jarolímek. Toto vše vedlo k velkým úspěchům jak v regionální tak na státní úrovni. Pravděpodobně to bylo nejúspěšnější období ochotníků ve Strážkovicích.
Premiéry divadelních her souboru Osvětové besedy Strážkovice :
1975 Dům pro nejmladšího syna
1976 Honorace z pastoušky
1977 Chudý kejklíř
1981 Tak kdo k čertu odejde?
1982 Možná je na střeše kůň
1983 Vojnarka
1986 Čas do svítání
1987 Generálka

S těmito hrami se soubor OB Strážkovice zúčastnil v několika ročnících Volyňského divadelního jara, Okresních divadelních přehlídek v Olešnici, Dívčicích, či Trhových Svinech, dále pak Želečského divadelního podzimu, Letního festivalu ochotnických souborů ve Zlivi a Krajské divadelní přehlídky amatérských souborů v Humpolci. Největším úspěchem souboru byla účast na několika ročnících Národní přehlídky vesnických divadelních souborů ve Vysoké nad Jizerou.
Divadelní spolek úzce spolupracoval s Jihočeským divadlem a byl mu partnerem v komparsu při představeních v přírodním areálu Trocnov, kde Jihočeské divadlo uvedlo např. Libuši, Prodanou nevěstu, Rusalku, Dalibora, Kouzelnou flétnu či Jana Husa.
Václav Němec se rovněž zasloužil o mnohaletou družbu s ochotníky moravské obce Strání-Květná, které přerostlo v kamarádství mezi rodinami z obou obcí.
Další významný kulturní počin začali ochotníci, ve spolupráci s místními dobrovolnými hasiči, v roce 1984 (dostavba kulturního domu), kdy konal 1.ročník Setkání helikonkářů ve Strážkovicích. Po pádu totalitního komunistického režimu v roce 1989 stál ochotnický spolek na rozcestí a hledal nový směr činnosti. Bohužel nemoc V.Němce, na kterém stálo bytí a nebytí souboru, pozastavila další aktivity. V roce 1997 předčasně v 56. letech vedoucí souboru umírá a tím skončila další slavná etapa ochotníků ze Strážkovic.
Nesmíme však zapomenout na další nositele kultury v obci a to jsou místní spolky hasičů, myslivců, žen, Červeného kříže. Nejvíce těchto aktivit měl vždy Spolek dobrovolných hasičů, jehož členové celá desetiletí organizovali Masopustní koledy vyhlášené v celém kraji. V roce 1996 však pravděpodobně vinou organizačních nedostatků v hasičském spolku, Masopust ve Strážkovicích zanikl. O to je celá věc smutnější, že v mnoha okolních obcích byla tato tradice úspěšně obnovena.
  Již 25. let se kultura Strážkovic rovněž točí kolem Kulturního domu(1984), vybudovaném na místě Pavlova statku, vedle sídla Obecního úřadu. Bylo v něm uspořádáno nesčíslně kulturních akcí, jak za podpory obce, tak místních spolků. Jsou zde pořádány již zmíněné Setkání helikonkářů, proběhly dva ročníky Festivalu Ády Kubaty (hudebníka, rodáka z nedalekého Strádova), televizní pořad České televize Příště u Vás, Slavnosti k šestistému a šestisetdesetiletému založení obce (1391), Letní slavnosti ve Strážkovicích (dříve Pivní), Adventní rozsvícení vánočního stromu, Tradiční posvícení, Dětské maškarní karnevaly, Obecní, Myslivecké, Hasičské, Rybářské bály, sportovní, karetní turnaje, opravdu akcí se v kulturním domě vystřídalo na naší malou obec tolik, že na to můžou být občané opravdu pyšní. Kultura ve Strážkovicích je historicky zakořeněna a proto můžeme naší obci přát důstojné pokračování v příštích letech.

Kulturní památky

Strážkovice

Kovárna

          Kulturní památky                             

 

Umístěna vpravo u silnice České Budějovice – Trhové Sviny, parc.č. 116.
Kovárna na návsi je technickou památkou. Objekt kovárny coby místa sloužícího v minulosti k výrobě a opravě železných předmětů a také kování povozů i podkovávání koní či hovězího tažného dobytka se postupným vývojem stal přirozenou součástí vesnické zástavby a spolu s dalšími obytnými, zemědělskými, technickými, sakrálními a mnohými dalšími stavbami tvoří logický urbanistický celek.
V rozmanitých projevech lidové architektury jsou zajímavým fenoménem samostatně stojící kovářské provozovny, které v porovnání s ostatními venkovskými řemeslnickými dílnami tvoří určité specifikum. Kovářské samostatně stojící dílny, které provozoval vyučený živnostník, se nacházely na co nejlépe přístupném místě a jejich vzhled předurčoval profesní zaměření.

 

Zdroj: Evidenční list nemovité kulturní památky, zpracoval Kadrmas P., 1971, Prohlášen za kulturní památku dne 19.12.1972, rejstř č. 5266

 

Rozcestník 

Rozcestník

Umístěn na křižovatce cest Č.Budějovice – Nové Hrady – Komařice, parc.č. 1590/1.
Válcový rozcestník o celkové výšce 185 cm, složený ze dvou navzájem maltou spojených dílů (dřík a záklopa). Pod záklopou nápis: Nach Wittingau – Budweis – Gratzen, pod každým názvem místa je šipka, ukazující příslušný směr. Kamenný rozcestník je hodnotným a autenticky dochovaným příkladem drobných dopravně-technických zařízení, která doplňovala silniční sítě, jejichž rozmach budování byl v našich zemích zaznamenán v 19. století. Rozcestník v době svého vzniku sloužil jako silniční ukazatel směrů na důležitých křižovatkách cest. Zřízení tohoto ukazatele souvisí s výstavbou dvou nových důležitých silnic, které se právě zde kříží : koncem třicátých let 19. století se stavěla silnice z Třeboně přes Ledenice, Strážkovice, Komařice a Římov do Holkova a kolem poloviny čtyřicátých let silnice z Českých Budějovic do Trhových Svinů a Nových Hradů. Na pracích se finančně podílela ta panství, jimiž komunikace procházela. V případě Strážkovice byla situace poněkud složitější, protože šlo o ves rozdělenou mezi několik vrchností: část náležela ke statku Komařice vyšebrodských cisterciáků, v části osady žili poddaní královského města Českých Budějovic, další dva díly patřily ke schwarzenberskému panství Třeboň a Český Krumlov a konečně pátou část Strážkovice držela krumlovská prelatura. Úkolu označit křižovatku nových silnic rozcestníkem se nejprve zhostil budějovická magistrát, který pověřil v říjnu 1845 městského stavitele Josefa Bednaříka vyhotovením plánu a rozpočtu. Bednaříkův plán, předložený 30. prosince 1845, zahrnoval celkem tři varianty. První dvě předpokládaly ukazatel kamenný a vycházely z doporučení loketského úřadu z 1. září 1840 pro zřizování milníků. Kamenný sloup měl být vysoký 7 stop a 2 palce a měl mít půdorys buď kulatý, nebo trojúhelný. Výroba takového rozcestníku by podle rozpočtu stála celkem 65 zlatých konvenční měny, z čehož by 61 zlatých připadlo na kamenickou práci a dovoz a zbývající 4 zlaté na dvě plechové tabulky s nápisy. Mimo to vypracoval Bednařík ještě návrh na válcový sloup z borového dřeva, vysoký 7 střevíců, který by i s dvojitým olejovým nátěrem a dvěma plechovými nápisovými tabulkami přišel na pouhých 8 zlatých konvenční měny. Zatímco Budějovičtí plánovali, byl kamenný rozcestník ve Strážkovicích zřízen a zaplacen správním úřadem komařického statku; stalo se tak nejspíše v rozmezí ledna až dubna 1846, neboť 22. dubna již stál. Někdy během druhé poloviny 19. století byl strážkovický ukazatel nejspíše opatřen ochranným nátěrem a nápisy v češtině, ovšem s takovým pravopisem, že to pobouřilo redaktora budějovických novin Budivoje – na jeho stránkách vyšel pod názvem „Odstraňte ty nestvůry!“ krátký článek, podle něhož „ v ryze české obci Strážkovicích nalézá se silniční patník s těmito ukazovadly: „ Do Trhovi Svini, Novi Hradi, Do Třeboně a Hradci“. Jak je vidno, česky v této obci neumějí……….“Tyto nápisy byly odstraněny a v současné době je povrch ukazatele v dolní části opatřen bílým vápenným nátěrem.


Zdroj: Evidenční list nemovité kulturní památky, zpracoval Kohlíček Z., prosinec 2007, Prohlášen za kulturní památku dne 5.12.1962, rejstř č. 15957/3-430

 

Lomec

Zděná váha na dobytek

 Váha je situována u návesní části v intravilánu obce. Jedná se o obdélný zděný objekt půdorysných rozměrů 2.83 x 3.90m. V interiéru se nachází dochované původní vážní zařízení, jež se skládá z dřevěné zatěžovací desky s vážným mechanismem a sloupku na odečítání vážených hodnot. V 1. třetině 20. století bylo na vesnicích nařízeno stavět váhy na dobytek, po kolektivizaci vesnice však tyto objekty přestaly sloužit svému účelu a byly jako nepotřebné bourány, neboť jejich malý půdorysný rozměr se nehodil k využívání ani jako skladovací prostory. Váha v Lomci je zachována jako jedna z mála v nepoškozeném a kompletním stavu. Váha je situována u návesní části v intravilánu obce. Jedná se o obdélný zděný objekt půdorysných rozměrů 2.83 x 3.90m. V interiéru se nachází dochované původní vážní zařízení, jež se skládá z dřevěné zatěžovací desky s vážným mechanismem a sloupku na odečítání vážených hodnot. V 1. třetině 20. století bylo na vesnicích nařízeno stavět váhy na dobytek, po kolektivizaci vesnice však tyto objekty přestaly sloužit svému účelu a byly jako nepotřebné bourány, neboť jejich malý půdorysný rozměr se nehodil k využívání ani jako skladovací prostory. Váha v Lomci je zachována jako jedna z mála v nepoškozeném a kompletním stavu.


Zdroj: Evidenční list nemovité kulturní památky, zpracoval Kohlíček Z., srpen 2001, Prohlášen za kulturní památku dne 8.3.2001, rejstř č. 50906/3-6204

 

Rozmezí katastru Strážkovice - Ostrolovský újezd:

Pomník Šimona Nitzka

Pomník Šímona Nitzka
 

Hodnotný pomník mečíře Šimona Nitzka, zavražděného lapkou Ondřejem Plemátlem na cestě na trh do Trhových Svinů, zhotoveného ve tvaru smírčího kříže. Postaven na okraji lesa poblíže silnice za obcí Strážkovice směrem k Trhovým Svinům, v místě, kde 3. října 1577 byl lapky přepaden a zabit mečíř Šimon Nitka z Českých Budějovic.
Jedná se o do země zasazený opracovaný kamenný deskový pilířek o celkové výšce cca 183 cm, jehož zadní strana je opracována jen na hrubo. Přední stranou je obrácen k silnici. Na přední straně hlavice je vytesán kříž s rameny šířky 18 a 15 cm, v němž opět vytesán nápis:
ANNO DOMINl 15 .. / AM TOG FRANCI... .
Pravá strana nápisu je z důvodu poškození nečitelná. Pod hlavicí v celé ploše kamene je vytesán německý nápis:
IST DER ERBA / SIMON MITZK / SEINES HANTW / ERCKS EIN SCH / WERFEGER VND / BVRGER IN BOHA / IMISCHEN BVDWE / IS AN DISEM ORT / VON DEN RAVBER / N ERMORDET WO / RDEN GOT VERLE / IIME VND VNS ALL / EM EIN FRELICHES / A VFERSTEHEN / AMEN IT.. .
Z budějovické kroniky lze vyčíst zprávu, že pro účast na mečířově vraždě bylo čtyři roky později vyslýchán jakýsi Ondřej z Hodějovic, který pak 17. června 1581 v českobudějovickém vězení zemřel. Zločinné přepadení ve strážkovickém lese bylo připravenou akcí bandy silničních loupežníků proti skupině českobudějovických řemeslníků a obchodníků, kteří jeli se zbožím na jarmark do Trhových Svinů. V bitce bylo kromě mečíře Šimona zabito ještě několik dalších jménem již neuvedených osob a ostatní oloupeny. Městská rada vyslala na místo činu své pojízdné, aby pátrali po pachatelích, ale teprve po několika týdnech se zjistilo, že jejich stopy vedou do Lišova a odtud k Veselí nad Lužnicí. Někdy v listopadu 1577 tu byli v jedné hospodě zastiženi jakýsi zemský škůdce Frydrych a Ondřej Plemátl ze vsi Hodějovic, kteří měli u sebe větší množství zřejmě kradených věcí. Za přítomnosti veselského rychtáře byl Ondřej zatčen a převezen do vězení v Českých Budějovicích. Během jeho vyšetřování vyšlo najevo, že byl již dříve v Horažd'ovicích odsouzen k trestu smrti a jen na přímluvu Břetislava Švihovského "vyvázl životem", ale jakýkoliv podíl na přepadení mečíře Šimona Ondřej popíral. Českobudějovičtí se proto rozhodli přistoupit k němu právem útrpným, a protože šlo o rožmberského poddaného z třeboňského panství, oznámili svůj úmysl purkrabímu v Třeboni a žádali, aby se výslechu zúčastnil osobně, anebo poslal svého zástupce. Purkrabí vyslal dva třeboňské měšťany, ale ti odmítli, aby k mučení Ondřeje došlo bez vědomí pána z Rožmberka. Purkrabí dokonce žádal, aby Plemátl byl propuštěn za rukojmí, což městská rada byla ochotna učinit. Protože však nikdo neprojevil k rukojemství ochotu, zůstal Ondřej ve vězení dál. Když vyšetřování trvalo již déle než tři čtvrtě roku, obrátil se Ondřejův bratr Petr Plemátl z Hodějovic na svého pána s prosbou o intervenci a Vilém z Rožmberka požádal českobudějovické o vysvětlení. Jelikož se mu dostalo v obšírném listu z 23. srpna 1578. Vilém však zřejmě souhlas s mučením svého poddaného nedal a tak městská rada nakonec Ondřeje Plemátla zřejmě pro nedostatek důkazů opět propustila.Čas plynul a zdálo se, že vražda mečíře Šimona Nitzka zůstane nepotrestána. Po třech letech přispěla spravedlnosti na pomoc náhoda, i když bohužel za cenu dalšího lidského života. Koncem roku 1580 byl ve dvoře Jana Nerlingera před Svinenskou branou v Českých Budějovicích zabit jakýsi Hons Kerbler. Za účast na této vraždě byl vzat do městského vězení jakýsi Říha z Mysletína na Třeboňsku. Poněvadž se zjistilo, že byl již dříve vyšetřován a vězněn v Nových Hradech pro znásilnění jedné mlynářky, měl být dotázán na mučidlech, ví-li o dalších zločinech. Zprávu o svém rozhodnutí zaslali Českobudějovičtí 9. ledna 1581 Vilémovi z Rožmberka. Tentokrát k mučení zatčeného skutečně došlo a jeho výsledek přinesl překvapení. Říha přiznal, že zná Ondřeje Plemátla a prozradil na něj, že byl mezi pachateli přepadení mečíře Šimona a s ním i jeho družka Johanka.

 

Zdroj: Evidenční list nemovité kulturní památky, zpracoval Kohlíček Z., březen 2009 Prohlášen za kulturní památku dne 5.12.1962, rejstř č. 33672/3-429